Fénixové

20. března 2008 v 9:23 | Jitush |  Bájná a legendární zvířata
Bájný ohnivý pták, tvořen samotným ohněm, spousta lidí jej považuje za oživlou, čistou podstatu ohně. Je symbolem koloběhu života, pokud fénix zemře, shoří a z popela se opět narodí. Jedna legenda, Fénixů mnoho Mýtus o věčně žijícím Fénixovi se opravdu táhne staletími. O tomto podivuhodném ptáku si vyprávěli lidé ve starověkém Egyptě, Sumeru, Babylónu, Asýrii, Tibetu, Indii, Číně, Řecku, Římě... Tento pták přešel o mnoho století později i do našich pohádek jako "pták ohnivák". Ovšem nepředbíhejme a seřaďme si legendy chronologicky. Bude to trochu zdlouhavé čtení, ale třeba na něco přijdeme. Zřejmě nejstarší je egyptský Fenix. Nejmenuje se samozřejmě Fénix, nýbrž "pták Benu" a rodí se každé ráno ve svém chrámu v Héliopoli z plamenů. Takto praví jedna verze - druhá ač rovněž z Heliopoli je, jak tušíte, absolutně jiná. Pták Benu je prvotním božstvem. Je to zářivá podoba slunečního boha a do temnot chaosu přinesl první paprsek světla. Benu usedl na prvotní pahorek a vyrazil výkřik - první zvuk. O jeho autodafé se v této verzi nic neříká, tuto informaci, prý dodali až Řekové. A jak si ho Egypťané představovali? Benu je vždy zobrazován jako volavka. To papá dějepisu, Hérodotos (narozen mezi r. 490 - 480 př.n.l. v Halikarnássu) podává legendu úplně jinak: "Je ještě jeden posvátný pták, který se jmenuje Fénix. Viděl jsem ho jenom namalovaného, neboť k nim (myslí tím Héliopolské) přilétá zřídkakdy. Héliopolští říkají, že jen jednou za pět set let. Přilétá prý tehdy, když zemře jeho otec. Podobá-li se tomu, co je namalováno, je do velikosti a podoby takovýto: některá jeho péra jsou zlatá, jiná purpurová, vzhledem a velikostí se nejvíce podobá orlu. O tom ptáku vypravují, čemuž se mi nechce věřit, že přilétá z Arábie do chrámu Héliova a přináší svého otce, kterého zabalil do myrhy a v chrámu Héliově ho pochovává. Přináší ho tím způsobem, že nejprve vytvoří z myrhy vejce tak veliké, jaké unese, potom se pokouší je nést, a když to vyzkouší, vydlabe ve vejci dutinu, otce do ní vloží a opět uzavře myrhou. Když otce vloží do dutiny a ten je uvnitř, má prý vejce stejnou váhu. Otce uloženého v myrze prý přenáší do chrámu Héliova. Tak prý to ten pták dělá." (Hérodotos, dějiny, Odeon 1972) To je tedy jedna z antických verzí, ta nejméně pohádková. Podle dalších, zpracovaných většinou básníky (Ovidius, Plinius), Fénix přilétá do Héliopole rovněž jednou za pět set let, ale zcela sám. Zde se spálí ve vonných látkách, aby se mohl znovu zrodit mladý. Jeho proměna probíhá dost složitě: z popela vyvstane housenka, ta se po dovršení třetího dne začne měnit v ptáka. Tato přeměna trvá čtyřicet dní. Když je mladý Fénix dokončený, okamžitě odlétá do své vlasti v Arábii nebo Indii. Další podrobnosti o Fénixovi nám ve svém díle zanechal římský historik Cornelius Tacitus (zřejmě 55 - 120 n.l.): "Za konzulátu Paula Fabia a Lucia Vitellia (kolem r.35 n.l.) přilétl po uplynutí mnoha věků do Egypta pták Fénix a zavdal domorodým i řeckým učencům podnět k hojným rozpravám o tom divu. Dovolím si uvést, v čem se shodují, i věci sporné, četnější sice, ale hodné poznání. Ten tvor je zasvěcen slunci, a umělci, kteří zobrazili jeho podobu, jsou zajedno v tom, že se vzhledem i pestrým zbarvením peří liší od ostatních ptáků. O počtu let se údaje rozcházejí. Nejvíce se uznává doba pěti set let. Někteří tvrdí, že mezitím uplyne 1461 let a že dřívější ptáci, poprvé za vlády Sesósidovi, dále Amasidovi, pak za Ptolemaia, třetího krále z rodu makedonského, přilétli do města zvaného Héliopolis v četném průvodu ostatních ptáků, obdivujících se jejich nezvyklé kráse. Avšak dávnověk je temný. Mezi Ptolemaiem a Tiberiem (myslí Tiberia Claudia Nera vládnoucího právě v r. 14-37, kdy se měl objevit Fénix), ale uplynulo méně než dvě stě padesát let. Proto někteří myslí, že tento poslední Fénix je nepravý, že nepocházel z Arábie a že nevykonal nic z toho, co tvrdilo staré podání. Po dovršení počtu let totiž, když se blíží jeho smrt, staví prý si ve svém rodném kraji hnízdo a vylévá do něj plodivou sílu, z níž se vylíhne mládě. A sotva doroste, je prý jeho první starostí pohřbít otce a to nikoli bez rozmyslu, nýbrž vzlétne nejdříve s nákladem myrhy a pokusí se o dlouhou cestu. Jakmile zmůže břímě i daleký let, vezme prý na sebe otcovu mrtvolu, odnese ji na oltář Slunce a tam spálí. To je nejisté a bájemi zveličené, nepochybuje se však o tom, že tento pták bývá časem vídán v Egyptě." (Tacitus, Letopisy, Svoboda 1975) Nezdá se vám už těch legend a popisů bájného opeřence trochu mnoho? A to jejich výčet ještě zdaleka nekončí. Ve 4. století n.l. latinský křesťanský spisovatel Lucius Lactantius napsal o Fénixovi, jako symbolu nesmrtelnosti, celou báseň (De ave phoenice). Lactantius neuvádí odkud Fénix pochází. Jeho vlast líčí jako ráj na východě, kde pták žije zcela osamoceně. Délku jeho života určuje na tisíc let. Když Fénix cítí, že brzy zemře, odlétá, ale ne do Egypta, nýbrž do Sýrie. Zde umírá a znovu se rodí. Až teď odnáší syn otce do Egypta. Lactantius v básni popsal mýtického ptáka opravdu podrobně: "Rudým tímto příkrovem pokrytá záda i hruď celá září Skví se jím hlava i šíj, po celém povrchu hřbet Do výše vztyčený ocas je roztažen ve žlutém kovu vmíchaný do jeho skvrn žhne na něm narudlý nach Dva ametysty, že jsou v jeho obrovských očích bys věřil z jejichž středu se blýská ohnivě bělostná zář Nazlátlou hlavu mu půlkruhem koruna z paprsků zdobí která znamení Foiba nahoře na špici má Šupiny nohy mu kryjí, - ty zdobeny žlutým jsou kovem - zatímco růžový svit půvabně pokrývá dráp V jeho postavě vidíš vzhled smíšený z páva a z toho pestrého ptáka, jenž v dáli obývá fásidský kraj Žádný opeřenec, jejž rodí arabská země vzrůstem se nerovná jemu, ať dravec či krotký pták Pomalý nikterak není, jak ptáci s velkým tělem kteří pro velkou váhu mívají lenivý krok nýbrž se lehce a rychle, jak král by byl, důstojně vznáší..." Tolik Lactantius, který mimochodem pocházel z Afriky. Brzo po básni De ave phoenice vznikla další skladba, jejímž námětem je Fénix. Autorem Věčného ptáka Fénixe je Claudius Claudianus (asi 370 - 405 n.l.). Rovněž z Afriky a přímo z Egypta. Takže, dalo by se říci, byl u zdroje a jeho výklad se nejvíce podobá první verzi původní pověsti o Bennovi. Podle něj má zázračný pták na hlavě zářivou korunku a když letí v noci, celý září a osvětluje okolí. Jeho chování je následující: Fénix usedá na hnízdo a vítá slunce radostným zpěvem, kterým zároveň prosí o životadárný oheň, který mu Foibos poskytuje a ptáka zažehne. Znovuzrozený pták vyletuje z plamenů. Spalováním starého Fénixe vzniká léčivý vonný kouř, který prochází celým Egyptem. Myslím, že by všechny tyhle popisy už mohly, jako Fénixova vizitka, postačovat. Jen pro úplnost ještě musím uvést, co se o něm vyprávělo v dalším starověkém centru kultury - Číně. Podle čínských pověstí jsou Fénixové příbuzní ptáků feng- chuangů a žijí v Arábii (země Tchien-fangkuo). Když dovrší svých pětiset let, shromažďují se na vonných stromech, spalují se a znovu vstávají z popela. V knize Kchu-pchien-cu je napsáno: Fénixové jsou podstatou ohně, žijí na hoře Tan-sue.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Věříš na bájná a legendární zvířata???

Myslím si,že existovala.. 61.5% (16)
Nevím,je možné,že existovala 19.2% (5)
Spíš neexistovala.. 7.7% (2)
Určitě neexistovala!! 11.5% (3)

Komentáře

1 Kitush - SB Kitush - SB | Web | 20. března 2008 v 21:35 | Reagovat

hmmmm... to by mě zajímalo esli fakt žil.. nebo žije snad ??! xD nwm no.. ae jako zajímavé no že dyž zemře tak se zas narodí z toho popela to vypadá že je teda asi nesmrtelnej co ??! xD  bych ho docela chtěla vidět takového ohnivého ptáka, musí být krásný.... :)

2 jája=) jája=) | 21. prosince 2008 v 17:15 | Reagovat

Rozhodně to je krásný ale letět bych na něm nechtěla =) =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama